Glaukom (zelený zákal) je onemocnění, při kterém dochází k odumírání nervových vláken zrakového nervu, což se projevuje nejdříve drobnými výpadky v zorném poli, jejichž progrese může skončit až úplnou ztrátou vidění.
Glaukom patří ve vyspělých zemích mezi nejčastější příčiny slepoty u lidí nad 40 let. Tímto onemocněním trpí přibližně jeden z padesáti dospělých. Pokud je glaukom včas rozpoznán a léčen, lze ve většině případů postižení zraku předcházet.
Z mnoha příčin, které se na vzniku glaukomu podílejí, je nejzávažnější vysoký nitrooční tlak a narušené prokrvení sítnice a zrakového nervu.
Rovnoměrnou tvorbou a odtokem nitrooční tekutiny, která vyplňuje velkou část oka, je udržován jeho přibližně kulový tvar.
Nitrooční tekutina je produkována řasnatým tělesem a proudí dopředu mezi čočkou a duhovkou přes zornici do přední komory. Cirkulárně po obvodu přední komory je tzv. komorový úhel (tj. prostor, kde se stýká rohovka s duhovkou), v němž se skrze jeho trámčinu komorová tekutina filtruje do odvodného kanálku a z něj pak pokračuje dalšími sběrnými cestami do krevního řečiště.
Jestliže je možnost jejího odtoku zhoršena, nebo se zvyšuje její tvorba, nitrooční tlak (NOT) se zvyšuje.
U chronického prostého glaukomu („s otevřeným úhlem") je odtok z oka zhoršen z různých příčin, ale komorový úhel, kde se nachází odvodný kanálek, je volný. U angulárního glaukomu („s uzavřeným úhlem") je oblast odvodného kanálku blokována kořenem duhovky.
Jestliže se nitrooční tlak zvýší nad normální hranici, působí útlak vláken zrakového nervu zejména v oblasti jeho terče (tj. v místě, kam se nervová vlákna sbíhají z celé sítnice, aby jako jeden svazek - opticky nerv - vystoupila ze zadní části oka a pokračovala dále skrz očnici do mozku). Působením vysokého nitroočního tlaku nervová vlákna postupně odumírají, což se projeví poruchou přenosu světlem vyvolaného podráždění sítnice čili poruchou vidění.
Pokud není NTO výrazně zvýšen, pacient nemívá většinou žádné potíže. V tom je největší záludnost chronického prostého glaukomu. Zpočátku je porušeno pouze periferní vidění, teprve v pokročilých stadiích choroby se zhorší i centrální zraková ostrost. K postupnému poškozování zrakového nervu může docházet, aniž by si sám pacient zhoršování uvědomoval.
Při prudkém zvýšení NTO, jak tomu bývá u glaukomového záchvatu (při náhlém zablokování odvodného kanálku), bývají příznaky naopak výrazné: zarudnutí oka, bolest vystřelující do okolí, zamlžené vidění, vnímání barevných kruhů kolem světel, může být přítomna nevolnost až zvracení.
V nejasných případech je nutné nitrooční tlak opakovaně měřit v průběhu dne, protože jeho hodnoty mohou výrazně kolísat. Používají se buď kontaktní metody, při kterých je přístroj přikládán na znecitlivělé oko pacienta nebo bezkontaktní metody, při kterých je využíván proud vzduchu dopadající na oko bez znecitlivění.
Pacient se dívá jedním směrem na určený bod a v jeho zorném poli (většinou na stěnách osvětlené polokoule) se rozsvěcují nebo pohybují drobné značky. V momentech, kdy pacient tato světélka vnímá, oznamuje to např. stisknutím knoflíku. Výsledkem vyšetření je „mapa" zorného pole, na které jsou znázorněny jeho případné poruchy.
Pomocí speciální čočky přiložené na znecitlivěný povrch oka lze vyšetřit oblast, kde se nachází odvodný kanálek.
Mezi moderní vyšetřovací metody dále patří vyšetření na přístrojích HRT, GDx nebo OCT. Tyto přístroje pomocí různých principů přesně zobrazí tvar nebo strukturu terče zrakového nervu (místo, kde vystupuje zrakový nerv z oka). Je tak možné velmi přesně sledovat průběh glaukomu a často rozhodnout o nasazení nebo vysazení léčby. Tato vyšetření nejsou v současné době hrazena pojišťovnami a vzhledem k nákladnosti přístrojů jsou hrazena pacienty.
Poškozená vlákna zrakového nervu již nelze nahradit. Glaukom proto nelze vyléčit, můžeme pouze zastavit jeho postup.
Oční kapky musí být kapány na rohovku nebo spojivku a ne na kůži víček (viz. postup kapání). Oční kapky mohou být v některých případech někdy doplňovány tabletami.
Pokud kapky nedokáží účinně snížit nitrooční tlak, může se lékař pokusit paprskem laseru usnadnit odtok komorové tekutiny. Účinek však bývá většinou dočasný a v současné době je laser využíván pouze jako doplňková léčba.
Je nutná v případě neúspěšnosti nebo nevhodnosti předchozích metod. Podstatou většiny operací je vytvoření drobného průchodu ve stěně oka, kterým je při přetlaku odváděna tekutina pod spojivku. To se projeví drobným polštářkem lehce nadzvednuté spojivky, který bývá většinou kryt horním víčkem.